Organization

Stage director

Katharina Schmitt

Dramaturge

Viktorie Knotková

Set designer

Pavel Svoboda

Lighting designer

Zuzana Režná

Costume designer

Patricia Talacko

Singer

Katalin Károlyi

Mezzo-soprano

Ivana Uhlířová

Actress

Librettist

Others

Tiburtina Ensemble

Ostrava Center for New Music

A Study of Aphasia

Ostrava

Czech Republic

Hlubina Coal Mine

A Study of Aphasia Michal Rataj

Public

Approved

The composition of Michal Rataj’s A Study of Aphasia mixes music and sounds with the texts of Katharina Schmitt, focusing on spatial and performative aspects of contemporary music-theatre. It is a music-theatre performance for mezzosoprano, violoncello, female vocal quartet, live electronics and one actress. In his book Children’s Speech and Aphasia (1918), the Austrian linguist and founder of logopaedics, Emil Fröschels, describes the relationship between the development of language skills among children, speech impediments and psychology. Among other topics, Fröschels mainly focuses on the area of speech loss or aphasia. Inspired by Fröschels’ book and one particular scene from Ingmar Bergman's Persona (the one in which the actress loses her voice), Schmitt and Rataj explore language, speech and voice. For them,  the question, “who speaks?” is just as important as the question, “who cannot speak?” or, “who cannot be heard?” The performance is concerned with the study of voice as a fundamental element of identity. The dramaturgical framework is based on a situation between a mute (speechless) character and a speaking one, which results in a palette of different vocal expressions such as singing, Sprechgesang (speech-song), whispering, speaking and screaming. The states between speaking and lack of speech are presented in relation to the psychology of the characters. The spatial sound of the performance mirrors them.

English

Skladba Study of Aphasia Michala Rataje mísí hudbu a zvuky s texty Kathariny Schmitt se zaměřením na prostorové a performativní aspekty současného hudebně-divadla. Jde o hudebně-divadelní představení pro mezzosoprán, violoncello, ženský vokální kvartet, živou elektroniku a jednu herečku. Rakouský lingvista a zakladatel logopedie Emil Fröschels ve své knize Children’s Speech and Aphasia (1918) popisuje vztah mezi rozvojem jazykových dovedností u dětí, vadami řeči a psychologií. Fröschels se kromě jiných témat zaměřuje především na oblast ztráty řeči nebo afázie. Schmitt a Rataj, inspirováni Fröschelsovou knihou a jednou konkrétní scénou z Persony Ingmara Bergmana (ta, ve které herečka ztrácí hlas), zkoumají jazyk, řeč a hlas. Pro ně je otázka "kdo mluví?" je stejně důležitá jako otázka „kdo neumí mluvit? nebo "koho není slyšet?" Představení se zabývá studiem hlasu jako základního prvku identity. Dramaturgický rámec je založen na situaci mezi němou (nemluvící) postavou a mluvící postavou, jejímž výsledkem je paleta různých vokálních projevů jako zpěv, Sprechgesang (řeč-píseň), šeptání, mluvení a křik. Stavy mezi mluvením a nemluvením jsou prezentovány ve vztahu k psychologii postav. Prostorový zvuk představení je zrcadlí.

čeština

Crèdits de representació (Repartiment i equipatge )

Repartiment

Tripulació

Conjunt