On, Ona a ti druzí... Passion je opera, která zpracovává mýtus o Orfeovi, ale takříkajíc téměř obráceně. „Našel jsem protikladné vášně, které jsem zhudebnil – válku, modlitbu, a dokonce i smrt..." V Passion vystupují dvě postavy: "On", muž, a "Ona", žena. Ostatní se nazývají "Gli altri" [italsky "Ostatní"]. Je tam také had, kterého nevidíme, ale víme, že je někde kolem... Stejně jako "Lei" [italsky "Ona"] a "Lui" [italsky "On"], kteří jsou poháněni neustálým pohybem jedné vášně přecházející v druhou, si představuji typ hudby, v níž zvuk a slovo nelze nikdy rozlišit. Vášně na sobě lpí, odporují si a dělí se na mnohočetné cesty, kterými prochází strach, radost, bolest, hrůza, touha, extáze, smutek, láska a hněv. Passion je putování. "Ona" se však odmítne vrátit ke slunci, protože zná konec tohoto příběhu. "On", kterého se vše dotýká, ale vždy se připravuje na válku, se s ní nechá navždy pohřbít „v tom temném doupěti, v němž ví, že cesta návratu ke slunci je uzavřena“. (Dante)
