Organization

Direzione d'orchestra

John Fiore

Cantante

Soprano

Alžběta Poláčková

Tenore

Richard Samek

Tenor

Baritono

Jiří Brückler

Bariton

Direzione del coro

Lukáš Kozubík

Moderator

Dagmar Pecková

Pavel Vaněk

Michael Gniffke

Edipo

Mezzosoprano

Alisa Kolosova

Giocasta

Basso-baritono

Martin Bárta

Creonte

Basso

Jozef Benci

Tiresia

Josef Moravec

Il pastore

František Zahradníček

Il messaggero

National Theatre Prague

Others

Prague National Theatre Chorus

Orchestra

Ópera Checa de Praga

ceco

The Bells / Oedipus rex

Praga

Repubblica Ceca

Národní divadlo (National Theatre)

The Bells / Oedipus rex: Kolokola Rachmaninoff (+1 More)

Public

Kolokola

Edipo Re

Approvato

The music of Sergei Rachmaninoff and Igor Stravinsky survived the hateful ideologies of the 20th century - both Communist and Nazi - and today it forms an unmistakable part of our common cultural heritage, even though it was once labelled as undesirable and meant to be forgotten.

Introducing these two works will remind us that the Russian musical tradition and culture has always been and is naturally related to the music and culture of the West, as well as how it was and still is, unfortunately, an artificial enmity sown between these two cultures for the purely non-cultural dictatorial goals of the leaders of the "Eastern Empire".

Rachmaninoff's magnificent romantic choral symphony The Bells for solos, mixed choir and orchestra represents a typical example of the fruitful intermingling of Russian and Western traditions in musical-literary practice. On the one hand, the author was inspired by the famous poem of the same name by E. A. Poe, in a free translation of the Russian symbolist poet (and, by the way, also an emigrant later on) Konstantin Balmont. And on the other hand, the influence of domestic Russian tradition is clearly heard in his musical stylization of the bells. Rachmaninoff wrote and premiered his Bells, presenting four different scenes, the atmosphere of which is determined each time by a different form of ringing, in 1913, while he was still in the Russian homeland.

The opera-oratorio Oedipus rex (King Oedipus) is one of the most famous compositions of the Russian, but later also the same work of the French and American musical reformer and visionary Igor Stravinsky. It was created already during the composer's emigration in 1927 in Paris and belongs to his so-called neoclassical period, in which, in contrast to his previous experiments, which were often very intense in sound, he deliberately resorted to clear, moderate expressions and forms inspired by the music of classicism and baroque. Oedipus rex, written to the text of the French playwright and poet Jean Cocteau based on the famous tragedy of Sophocles, really resembles a great baroque oratorio, telling in a noble tone and with a dignified expression, the story of man, his blinded pride and the inevitability of what is destined for him. Stravinsky's classicizing musical style is also supported here by the choice of the language in which it is sung - while the spoken passages of the Narrator are written in French and can be translated into other national languages, the singing text must always be in the original Latin when performing this work, as it is in old oratorios or masses.

English

Hudba Sergeje Rachmaninova a Igora Stravinského přežila nenávistné ideologie 20. století – komunistickou i nacistickou – a dnes tvoří nepřehlédnutelnou součást našeho společného kulturního dědictví, přestože kdysi byla označena za nežádoucí a měla být zapomenuta.

Uvedením těchto dvou děl si připomeneme, že ruská hudební tradice a kultura vždy přirozeně souvisela a souvisí s hudbou a kulturou západní i to, jak bylo a dosud bohužel je mezi tyto dvě kultury v zájmu ryze nekulturních diktátorských cílů vůdců „říše východu“ zaséváno umělé nepřátelství.

Rachmaninovova velkolepá romantická chorální symfonie Zvony pro sóla, smíšený sbor a orchestr představuje typický příklad plodného prolínání ruské a západní tradice v hudebně-literární praxi. Autor se na jedné straně inspiroval stejnojmennou slavnou básní E. A. Poea, a to ve volném překladu ruského symbolistického básníka (a mimochodem také pozdějšího emigranta) Konstantina Balmonta, a na druhé straně lze v jeho hudební stylizaci zvonění zřetelně slyšet vliv domácí ruské tradice. Rachmaninov své Zvony, představující čtyři různé obrazy, jejichž atmosféru určuje pokaždé právě jiná podoba zvonění, napsal a premiéroval v roce 1913, ještě za svého pobytu v ruské domovině.

Opera-oratorium Oedipus rex (Král Oidipus) je jednou z nejznámějších skladeb ruského, ale později stejným dílem i francouzského a amerického hudebního reformátora a vizionáře Igora Stravinského. Vznikla již během autorovy emigrace v roce 1927 v Paříži a spadá do jeho tzv. neoklasicistického období, v němž se na rozdíl od předchozích, zvukově mnohdy velmi vyhrocených experimentů zcela záměrně uchýlil k přehledným, uměřeným výrazovým prostředkům a formám inspirovaným hudbou klasicismu a baroka. Oedipus rex, napsaný na text francouzského dramatika a básníka Jeana Cocteaua podle proslulé Sofoklovy tragédie, skutečně připomíná velké barokní oratorium, vyprávějící ve vznešeném tónu a s důstojným výrazem příběh o člověku, jeho zaslepené pýše a neodvratnosti toho, co je mu souzeno. Klasicizující Stravinského hudební styl je tu navíc podpořen i volbou jazyka, v němž se zpívá – zatímco mluvené pasáže Vypravěče jsou psány francouzsky a mohou být překládány do jiných národních jazyků, zpěvní text musí při provedení tohoto díla znít vždy v originální latině, tak jak je tomu ve starých oratoriích nebo mších.

čeština

Crediti di rappresentazione (Cast e team di produzione )

Cast

Team creativo

Ensemble